(Hrádek u Úštěku)
hradní zřícenina
Všeobecně se má za to, že hrady nebo hradní zříceniny najdeme povětšinou na vyvýšeném místě, tedy třeba na kopci, skále či jinak hůře přístupném místě, například uprostřed vodní plochy. Najdeme je však i ve městech, obcích a také, jako v tomto případě, na protáhlém skalním útesu uprostřed zalesněného údolí, které se rozkládá při západním okraji Dubského Švýcarska (Dubské skály, Polomené hory) / Daubaer Schweiz (někdy též označováno jako Dubská vrchovina / Daubaer Bergland), jehož ne zcela kopíruje dnešním rozsahem mnohem menší CHKO Kokořínsko - Máchův kraj.
Počátky hradu jsou mnohem skromnější. Sahají před rok 1375, kdy jak se dozvídáme z písemných pramenů, prodal Helfenburk, jinak zvaný Hrádek, Hanuš z Helfenburku pražskému arcibiskupství. Prodat hrad však neznamenalo prodat pouze stavbu samu ale i lesy , pole, vesnice a města hradem spravovaná. A tak arcibiskup Jan Očko z Vlašimi 13. března 1375 obohatil majetek nejvyšší české církevní instituce o další půdu a lidi. Koupě byla tak významná, že znamenala i správní reorganizaci staršího zboží na pravém břehu Labe. Sídlem výkonné moci a centrum všeho zdejšího arcibiskupského majetku, který zahrnoval městečko Hoštku a vsi Blíževedly, Velký Hubenov, Strachaly, Mošnice, Robeč, Kalovice, Náčkovice, Dřevčice,Tuháň a Pavličky, se stal nově získaný Helfenburk. Jeho tehdejší podoba však neodpovídala představě, kterou si při pohledu na dochované zbytky zdiva učiníme dnes.
Má se za to, že původně malý, převážně dřevěný hrádek na skalnatém hřebeni nad Hrádeckým potokem, chráněný skalní rozsedlinou, byl vystavěn nejspíše kolem poloviny 14. století Janem (Hanušem) z Klinštejna (též z Helfenburkuči z Dubé), na území, které propůjčil král Jan Lucemburský jako léno členům rodu Ronovců (pánům z Klinštejna). Území, označované v té době jako "Hrádské panství", zahrnovalo městečko Hoštku a vsi Blíževedly, Velký Hubenov, Strachaly, Mošnice, Robeč, Kalovice, Náčkovice, Dřevčice, Tuháň a Pavličky. Nově postaveného Hrádku si jeho majitel ale moc neužil, protože už v roce 1375 jej prodává pražskému arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi (z rodu Sezimů), společně s obcemi, půdou a obyvateli, které k němu patřily. V té době pražskému arcibiskupství sloužil jako centrum jeho majetků ve zdejším kraji, hrad Hřídelík u Blíževedel, jenž spravoval Martin z Hřídelíka. Helfenburk se tak stal novým správním centrem arcibiskupských statků, které v té době zahrnovalo majetky od Roudnice nad Labem přes panství Hrádek až k Hřídelíku a Blíževedlům. Jak Očko nechal hrad přestavit na své letní sídlo, přičemž původně dřevěné stavby nahradily stavby z kamene. Jeho arcibiskupský nástupce Jan z Jenštejna (po rezignaci svého strýce Jana Očka roku 1379) pak realizoval koncem 14.století další úpravy - vnější opevnění s hradbami, hranolovou věží a velkým příkopem. Jenže Jan záhy onemocněl a poté začal mít neshody s králem Václavem IV, které vyvrcholily roku 1396 odchodem z postu arcibiskupa. Naštěstí si však během svého "úřadování" stačil hrad Helfenburk tzv. "vyhradit na dožití". To však netrvalo dlouho, protože v roce 1400 Jan z Jenštejna zemřel v Římě a Helfenburk tak opět začalo plně využívat pražské arcibiskupství.
V období husitských válek zavítal na Helfenburk arcibiskup Kondrád z Vechty (oblíbenec krále Václava IV, v roce 1413 jmenován arcibiskupem). Když pak smrt Václava IV. v roce 1419 vyúsťuje ve vznik "husitských válek", jmenuje polotajně arcibiskup jako nového českého krále, Václavova bratra Zikmunda Lucemburského, tehdy již Římského a Uherského krále. Kondrád z Vechty nakonec na Helfenburku i zemřel a to v roce 1431, když už hrad vystřídalo několik noých majitelů z řad šlechty. Jako první od roku 1422 purkrabí Aleš z Malíkovic, po něm Půta z Častolovic, Jaroslav a Jindřich Berkové z Dubé, Jan Smiřický, Jindřich z Rožumberka a Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Posledně jmenovaný byl v odboji proti králi Jiřímu z Poděbrad a tak se nelze divit, že královské vojsko vzalo Helfenburk i Roudnici nad Labem (Hrádské panství) útokem a nakonec jej dobilo. Hrad pak od krále za své služby dostal Petr Kaplíř ze Sulevic a po něm se v roce 1475 majitelem stal pan Vilém z Ilburka. Ten si Helfenburk přizpůsobil svým potřebám a přesídlil sem z nedalekého Ronova. Po vymření jeho rodu v roce 1538 (smrtí jeho syna biléma II. z Ilburka) zůstalo na hradě jeho služebnictvo a hrad postupně upadal a pustl. Vilémův zeť (Jindřich Kurzpach) se pak snažil od císaře Maximiliána II. získat dědičné potvrzení Hrádku, které nakonec získal. Po jeho smrti pak v roce 1590 začali jeho dědicové zadlužený majetek rozprodávat. Helfenburk se ta dostal v roce 1591 ro rukou Joachymu Malcanovi na Milíči a Pencelíně, který jeho dalším prodejem v roce 1592, řešil splácení svých dluhů. Tak se dostal do majetku Jana Sezimy (tehdejšího majitele Úštěku a několia okolních vsí), ve kterém vydržel až do roku 1622. Majetek mu byl totiž zkonfiskován na účast na protihabsburském povstání (1618–1620). A tak se Helfenburk, bohužel už vypleněný císařskými vojsky pod vedením generála Buquoye v listopadu 1620 a zpustošený požárem, dostal do rukou "jezuitů", kteří jej připojili ke svému Liběšickému panství, v jehož majetku byly až do roku 1838, kdy koupil panství kníže Ferdinand Lobkovic. Ten pak v roce 1871 prodal panství Liběšice, spolu s panstvím Pokratice, Vědlice a Černice, včetně Nučnic, textilnímu velkoprůmyslníkovi Josefu Schrollovi z Broumova, který byl roku 1873 povýšen do šlechtického stavu. Jeho potomci panství a s ním i hrad Helfenburk, drželi až do roku 1945. Josef Edler von Schroll začal hned v roce 1872 s pracemi na Helfenburku - nejprve nechal zbudovat roubenou hájovnu, která nabízela i pohostinské služby turistům, v nadcházejících letech se pustil i do tzv. romantických úprav zříceniny, z nichž největší a nejnákladnější byla oprava hranolové věže včetně nového posledního patra s cimbuřím, kde si v roce 1889 vybudoval svoje letní sídlo. Po jeho smrti v roce 1901 už jeho potomci hrad nezvelebovali, pouze nechali ve 20. letech 20. století původní hájenku na předhradí přestavět na regulérní výletní hostinec, protože romantická zřícenina lákala turisty a pohostinství prosperovalo. Hostinec byl v provozu až do konce II. světové války.
Než byly zbytky zchátralé budovy strženy, posloužil ještě v roce 1946 jako základna pro skautský tábor. Zánik hostince ale neodradil nové turistky, zejména trampy, kteří si zde pod vedením Franty Fišera (odborný pracovník Okresního vlastivědného muzea v Litoměřicích) zřídily jakousi trampskou komunitu - rezervaci. Trampové zde opravovali hradby, čistily místo od náletů, provedli archeologický průzkum studny, v roce 1969 sem byl přenesena z Lukova (jako bývalá sýpka určená k demolici, malá dřevěná stavba. Dokonce byli v roce 1968 zaregistrovaní jako právní subjekt "Rower Club". Jenže krátce na to byly aktivity klubu z politických důvodů ukončeny (obvinění z kontrarevoluční činnosti a přípravy ozbrojeného povstání proti „spřáteleným vojskům"). Na čas pak aktivity na Helfenburku utichly. Ovšem v roce 1978 se v čele nové skupiny trampů a turistů objevuje pan Jiří Chour. Začali seopět starat o údržbu a průvodcovskou činnost, postavili dřevěný srub atd. Časem z nich vzniká "Občanské sdružení Hrádek", pečující o hradní zříceninu v majetku města Úštěk dodnes.
Hrádek (Helfenburk) na facebooku
Turistická známka hradu Helfenburk
Helfenburk u Úštěka - ohradech.eu
Ptačí důl - skalní věže u Helfenburku
Vánoční atosféra na Hrádku u Úštěka
Helfenburk či chcete-li Hrádek u Úštěku, je volně přístupná zřícenina gotického hradu. Výlet na hrad je pro svůj nenáročný přístup (nějaké stoupání tu stejně ale je) vyhledáván i rodiny s dětmi, kočárky i cyklisty. Ideálním výchozím bodem pro všechny, mimo "dálkové turisty", je parkoviště mezi Úštěkem a obcí Ostré, odkud se na Hrádek dostanete po turisticky značených cestách. Dostanete se sem ale i po zeleně značené turistické cestě od Skalky přes Rašovice. Hrad patřící městu Úštěk je po celý rok volně přístupný. Dobrovolníci zpřístupňují věž a provádí po hradě každý víkend v roce. Nejen v sezóně, kterou se obvykle myslí duben-říjen. Ovšem nečekejte daleké výhledy ;-) Při návštěvě dbejte na to, abyste se nevystavovali riziku pádu, u malých dětí o to dbejte trojnásob.
Kalvárie Ostré - 398 m s kaplí Nalezení a povýšení sv. Kříže a Boží hrob >>>
Jezero Chmelař / Zelená Ves >>>
