(Wolfschlinger Wasserfall)
Zhruba 7-8 metrů vysoký vodopád na Kojetickém potoce v ústeckých Olšinkách je někdy nazýván též Svádovským vodopádem (Schwadenský vodopád). Bohužel, turista se dnes může dostat v podstatě pouze "nad" vodopád, protože pod vodopádem je z jedné strany potoka soukromý pozemek a z druhé skalní stěna. Nabízí se jen (na radu místních) obout kvalitní obuv do vody a brodit se potokem až přímo k vodopádu. Dostanete se však nad vodopád a to buď po pěšině vedoucí vlevo od cesty (viz. foto) nebo o pár metrů dál vpravo překovat po staré lávce potok a po skalní pěšince dojít až nad vodopád. Přímo pod vodopádem stával kdysi mlýn, postavený v roce 1598. Vyhořel v roce 1718 a do provozu byl znovu uveden 1785. Sloužil zřejmě až do začátku 20. století, kdy se zněj stal obytný dům. Na Kojetickém potoce směrem k Labi byl ještě jeden mlýn, dolní, který byl zbořen při výstavbě železnice.
Bývalý mlýn v Olšinkách na sebe váže zajímavou legendu, která se váže jak k mlýnu, tak k hájovně na Sedle. Zda je pravdivá či ne, asi není podstatné, zvlášť s přihlédnutí k faktu, že druhý manžel Anny Marie Francizsky byl údajně homosexuál a poté co ho přestal život v Čechách bavit, se odstěhoval zpět do Toskánska. Každopádně legenda vypráví o tom, že někdy v 17. století, v době vlády "Svádovské" statkářky Anny Marie Franzisky, stál pod vodopádem v Olšinkách mlýn. Dcera olšinského mlynáře si prý při pastýřské hře u mlýna v roce 1698 získala svým šarmem a nádherným zpěvem lásku jejího muže, vévody Johanna Gastona z Toskány, posledního potomka rodiny Medizei. Dokonce spolu měli i dítě a když se to vévodkyně dozvěděla, rozhněvalo ji to natolik, že nechala mlynářovu dceru zavraždit. Postřelená mlynářova dcera skonala v myslivně právě zde v Sedle. Vévodu to natolik zlomilo, že odjel do Toskánska a vzal sebou i svého syna, pro kterého později získal šlechtický tutil "Conte di molino" (hrabě z mlýna). Jeho potomci prý žijí dodnes ve Florencii.
Anna Marie Františka Terezie, princezna Sasko-Lauenburská (1672 - 1741), hraběnka z Neuburgu a velkovévodkyně Toskánská, byla jednou z nejvýznamnějších šlechtičen barokního období v Českém království. Proslula svou zbožností, ale také luxusním životem a velmi nákladnou přestavbou svých sídel. Je známa mimo jiné i jako stavitelka zámku v Ploskovicích.
Nemovitost byla přidělena
Häuslerovi. Obec měla 4 chalupy a mlýn v roce 1733, 8 v roce 1787, 9 v roce
1833, 12 v roce 1887 a v poslední době se výrazně rozšířila. Tamní mlýn
(pravděpodobně horní) se připomíná již v roce 1598; Jako poslední dům ve
Wolfschlinge stál tvrdě na strmé skalnaté stěně, která tvoří pramen potoka.
Procesní voda směřovala přímo z okraje skály na mlýnské kolo; Dnes - po zrušení
mlýna - padá jako krásný vodopád přes 6 m vysokou strmou stěnu. Do údolní
soutěsky nad vodopádem bylo třeba projít mlýnem, od kterého vedl dřevěný chodník
v horním patře do horní úrovně údolí. V roce 1606 se jako jejich mlynář uvádí
Georg Menzel.
V roce 1685 Jakop Hermann, od roku 1694 Georg Jackowitz. K tomuto starému mlýnu
se váže legenda o krásné mlynářské dceři, která si při pastýřské hře u mlýna v
roce 1698 získala svým šarmem a nádherným zpěvem lásku tehdejšího majitele
schwadenského panství Johanna Gastona z Toskánska; Z krátkého milostného štěstí
se prý vyklubal nemanželský syn, pozdější hrabě di Molino (von Mühlen). Legenda
nemá žádné historické pozadí, ale daná událost se datuje do doby trvalého
odloučení Johanna Gastona od jeho manželky MA Franzisky von Sachsen-Lauenburg.
Horní mlýn vyhořel kolem roku 1718, ale později byl přestavěn a zdá se, že v
roce 1785 byl znovu v provozu. Dolní mlýn, který se otevřel po spálení horního,
padl v roce 1871 za oběť železniční stavbě NWB.
POSLEDNÍ AKTUALIZACE
24.11..2022
Stránky jsou provozovány za laskavého přispění:
